Nejvyšší magie pro nejvyšší zasvěcence z osobního pohledu - aneb Zuzaniny vlky plky - tu je klíč. Vlk už dávno převážil nad plkem. A bude ještě hůř.
Ostatní části lehce krvavého magického magazínu jsou určeny sběračům informací, zvědavcům na můj osobní život, čtenářům společenských rubrik a mému osobnímu archivu, který si klidně, případně rozčileně, tímto můžete číst.

Odbornější koncepty najdete na magick. Pokusy o odborné koncepty hledejte na Opatství.

Ve jménu aeonu Maatina si považujte všeho, co budete číst; ve jménu aeonu Horova
vše spalte!

---

       Posledních jedenáct přidaných:

Kursíky tarotu - Regefit Brno, duben + květen 2012

Přednáška Tarot na cestě k úspěchu, čtvrtek 12. 4. od 17 hodin, vstup 250,- Kč, platba na místě, v ceně malé občerstvení o přestávce (káva, čaj nebo minerálka). Možno si na místě po akci dohodnout malou věštbu - odpověď na otázku (200,- Kč). Na přednášku vemte svoje karty sebou! Dvoudenní kurs tarotu, pátek 18. 5. a sobota 19. 5. V pátek od 17 do 21 hodin, v sobotu od 13 do 17 hodin, vstup předběžně 1200,- Kč celý kurs, o přestávkách (každý den jedna) káva, čaj nebo minerálka v ceně nebo dobré nápoje v klubu. Na kurs vemte svoje karty sebou! Připravte si cvičné otázky pro výklady! Adresa pořadatele:

Pokračování >>>

O equionoxu válečných strojů a špatné koncentraci na výkon

Jaro náhle změnilo mety v objekty značně pohyblivé, tekuté, hodnot pomíjivých, tvarů nepevných a ztrácející se v mlžném oparu denních snů, jež nastupují bez návaznosti, bez příběhu, reaktivně - podle toho, co den od rána přinesl. Nakonec asi záleží víc na tom, že někam jdeme, než že něčeho dosáhneme. Vznešeně řečeno: Cesta může být cíl. Jaro se rozprsklo stejně jako každý rok. Všechny sluneční rituály jsou umístěny do časového bodu, do okamžiku - no dobře, do jednoho dne - jen ten jarní ne, protože jaro útočí ze všech stran a do všech stran, vyhání život ze země a sílu do světa. Zevnitř ven. Do všech stran. Bum.

Pokračování >>>

Co je to psychoanalýza

Byla to jedna z prvních oblastí psychologie, která mne začala zajímat. I z kusých informací, které jsem tenkrát měla (minulý režim chápal psychoanalýzu jako buržoazní přežitek), jsem získala pocit, že psychoanalýza nejen vysvětluje vznik duševních úchylek, poruch a potíží, ale také popisuje, kterak na sebe příznaky navazují a jak se vyvíjí jeden z druhého. Kupodivu jsem po letech zjistila, že jsem do značné míry odhadovala správně. Psychoanalýzu jsem pak na několik let odložila - hlavně pro její obtížně stravitelný symbolický jazyk; až později jsem se s výrazivem porovnala. A abyste se případně nenechali podobně odradit, čtěte dál....

Pokračování >>>

Recenze: Studené překvapení - Psychóza ve 4.48

Tři herečky hrají jednu ženskou roli, dvě z nich souběžně i roli jejího psychiatra. Dialog přebíhá od jedná herečky k druhé, často v půli věty přebírá monolog jiná z žen. Všechny jsou jedna a přece je každá jiná, jako kdyby jiná postava měla značit jiný aspekt rozvracející se osobnosti hlavní hrdinky. Ve 4.48, kritickém čase nad ránem, kdy přichází příčetnost a zároveň je to pomezí života a prázdna. Inscence HaDivadla se odehrává v temné atmosféře jakoby v čase 4.50, tedy těsně po.

Pokračování >>>

Mystérium poustevníka

V sobotu, už za tmy, jsem prohrabovala ohniště, ve kterém žhnuly zbytky starých účetních dokladů. Skartovačku nemáme, tak co s nimi. Společníka mi dělal jeden z těch Samových náctiletých kamarádů. Tento mohl mít posledních -náct, tedy devatenáct, a byl trochu přiopilý. "Víte," povídá mi, "nejhorší byl ten návrat do reality". Tak popisoval svůj nejhlubší zážitek z letního kursu, který byl zážitkový a extrémní a na mladá děcka zapůsobil. "Tam se nikdo nemohl přetvařovat, podmínky nám to nedovolily. Všichni jsme si věřili. Ale venku je tolik falešných lidí!" Asi stárnu - toto nadšení je mi cizí. Ne vždy v extrémních podmínkách ukážeme pravou tvář; je to jenom jiná tvář. Sebevíc pravdivá a užitečná, není pravější než jiné. Žádná pravá není. A důvěra už musí ležet ve dvojici lidí, kteří do vztahu vstupují. Skupinová důvěra je chvilkový malý egregor, skupinová duše, která zmizí, když ji nekrmíme společnými zážitky.

Pokračování >>>

Co čeká nás a svět v roce 2012

Krize, nedůvěra, zdražování, pokles, chudoba, nedostatek. Tato slova slýcháme každodenně a s magií či vírou v okultno nemají co společného. Ba i víra v konec světa je tentokrát rozšířená víc, než v dobách jiných ohlášených konců světa. Uniknout sami před sebou do všeobecného kataklyzmatu chce tedy víc lidí, než dříve. To nemusí nic znamenat. Je víc lidí na planetě, víc jich tedy sdílí stejné pocity. Zvlášť ke konci roku 2011 apokalyptické vize kulminovaly. A od té doby je najednou skoro klid. Jak to? K čemu se schyluje? Odpovědi nabízí letošní předpověď.

Pokračování >>>

Recenze: Stížnost na severské i jiné detektivky

Detektivky jdou oblíbenou moderní beletrií. Dobrý detektivka umí nejen vyvolat napětí, zvědavost a slouží k zamyšlení v klasické detektivní otázce (kdo je vrah?), ale umí dobře vykreslit postavy, popsat prostředí a rozumně zaběhne i do technických podrobností vyšetřování. I Sherlock vysvětloval nedovtipnému Watsonovi, jak na co přišel. Zatímco ženy si potrpí víc na rozpracování postav románu a na skryté vztahy mezi nimi, jež tvoří jádro vražedné zápletky, mužům bývají přitažlivějšími krimiromány, kde je zdůrazněna akce, spolupráce týmu a daleko není ani k nějaké té ráně či výstřelu. Detektivní román nás provází už druhou stovku let (zakladatel detektivky a horroru Poe tvořil v první polovině 19. století) a za dobu své existence doznal mnoha podob, variant a odnoží. Naučil se uspokojovat různě náročné čtenáře. Ale...

Pokračování >>>

Recenze: Bude letos konec světa?

Na začátku prosince vyšla v Knihovničce Meduňky tenká knížečka Věry Keilové Rok 2012 - šance pro každého. Autorka zpracovává téma konce světa prostřednictvím čtyř rozhovorů, které vedla se čtyřmi alternativními poradci. A protože jsem jedním ze zpovídaných, napíši dnes něco právě k této knížce.

Pokračování >>>

Čtyřfázový slunovrat

Motto: Hledám šikovného ďábla, kterému připíšu svou duši. Zn.: Ozvi se. Podivná atmosféra pozdního podzimu jakoby se rozhodla vykrystalizovat ještě před začátkem Saturnálií. Není špatné sledovat událost do minulosti, kolikrát se pak pozorovateli odhalí pozoruhodný řetězec příčin a následků, jehož oka tvoří jak vnitřní děje, tak vnější události i věci zcela nezávislé na člověku, ale přesto působící. A tak je těžko říci, co ještě spadalo pod Slunovrat a co už ne, protože tento rozhodující bod v roce si náležitě vázal pozornost dlouho dopředu. A jestli se do toho čtenář nechce zamotat, zůstaneme u data 22. 12. a nebudeme ani upřesňovat řetězce událostí, ani bod obratu.

Pokračování >>>

Techno

Před pár týdny jsme s Lidou byly na Apokalypse, což je taneční akce, na níž se hraje styl označovaný jako techno. Techno je nevím proč sporné, nenáviděné, vzbuzuje emoce a podiv, lidé, kterým řeknu, že tam chodím, na mne koukají jako na exota. Ne tak lidé, s nimiž se tam setkám. Ti jsou hodní. Zkusím dát pár informací o tomto a podobných hudebních stylech k obecnému užitku: Pod označením techno se skrývá několik hudebních stylů, které mohou znít velice odlišně. Zvláště laik mezi nimi nerozlišuje a může být překvapen, že se ten rachot od sebe nějak liší. Všechny styly techno mají společné: zvuky nejsou vyluzovány klasickými hudebními nástroji, ale elektronicky: hudba je mixována z gramodesek, na nichž je uložena v podobě rytmických celků, výkřiků, rytmů, tlesků, tluků a dalších kousků z nich DJ mixuje, často živě na místě jako originál tak, že pouští rychleji, pomaleji, přes sebe, dopředu i zpátky.

Pokračování >>>

Gabra a Malinka ve velké společnosti Dojmy z MeziSvětů v Broumově-Bylnici

Předehra „Počúvaj, jak sa ti líbí ten můj přešitý kabát s kapucu?“ „Je pěkný,“ odpovídá Malinka. „A kdybys věděla, jak je kapuca moderní.“ dodává Gabra. „To nosíja enom hraběnky a veliké paničky v Brně. To sa člověk enom nadnášá a ináč je to velice praktické. Ideš přes Bylnicu a ogaři kameňujú – tož šup! kapucu na hlavu a hlava v suchu! To je moc dobrý kabát. Já myslím, že je o moc lepší než ten tvůj nový.“ „Ale tož šak si možu dat naň takej našit kapucu,“ pravila Malinka. „Ale kde!“ mávla rukou Gabra, „takovú látku tady nedostaneš a nejakú strakatinu si tam přecaj nedáš!“ Nečekaně se letos jelo jinam. Místo setkání se změnilo pár dnlů před odjezdem, namísto vysočinského Moravce je to Broumov-Bylnice... Vrtím hlavou a mám pocit, že jsem se spletla. Z celého Česka se stáhneme na Valachy? Brúmov Bylnica, motá se mi hlavou. Kde jsem se s tím setkala... Aha! už vím! Gabra a Málinka. A potom ještě ta neděle. Rovnodennostní rituál mi leží v hlavě už měsíc, kdesi jakobych cítila chybu či nedodělek. V neděli je škaredě, na krchov, kde chci rituál domyslet, se ne a ne vypravit. Rozzlobená sama na sebe si říkám, že někde cestu ke světlu v zemi najdu; no přece to nevzdám. Půjčuji si od Sama zánovní tornu, kterou si pořídil na výlet, a snáším věci na sebou. Torna je plná ani ne způli, když začnu nakládat jídlo a pití. Výsledek je nacpaný ve všech kapsičkách a váží 20 kilo. Zvednout toho macka na záda není pro mou mírnou konstituci nic jednoduchého.

Pokračování >>>